Rodinný podnik s dlouhou historií a tradicí
Historie našeho rodinného zahradnictví sahá až hluboko do historie. V naší rodině se tradují i takové historky, které se zdají být spíše z pera autorů Járy Cimrmana, protože se zdají být až pohádkové a tudíž je dáváme rádi k dobru při různých setkáních a posezeních s přáteli, ale nepřikládáme jim zase až tak velikou váhu. Naše babička Anastázie, zakladatelka naší rodinné tradice, totiž byla žena sečtělá, ale taky žena s velkou fantazií. A jak známo lidé si při vzpomínkách rádi určité situace dokreslují a různě s nimi manipulují, jak se jim právě hodí a líbí.
Proto i naši rodiče a prarodiče nebyli ušetřeni vyprávění o věhlasném předkovi Františku Zinnerovi mladším, který v 18. století provedl barokizaci hradní zahrady na samotném Pražském hradě. V té době byl dvorním zahradníkem a zahradu přetvářel ve spolupráci s neméně věhlasnými Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a Matyášem Braunem, kteří zahradu ozdobili různými ozdobnými plastikami. Zahradu po jejich zásahu zdobili andílci hrající si se lvy, vázy a Braunovo sousoší.
Komu by se takový předek nelíbil, že? Ale babička nám kupodivu nikdy nebyla schopná vysvětlit, jak se dobrala k tomu, že Zinner je nějak spojen s naší rodinou?! Ovšem i tak nám slouží k občasným popíchnutím a někdy slouží i jako vzpruha. To když se špičkujeme, že přece nemůžeme přestat se zahradničením, když kořeny naší práce sahají až do 18.století a k tomu ještě k osobě dvorního zahradníka!!!
Co se naší profese týče je mnohem důležitější informací, že v té době už zahrada nesloužila jen jako okrasná k obveselení panstva a k procházkám. Jistě v té době lahodila oku, i díky již zmíněným architektonickým vylepšením. Ale sloužila i jako zahrada užitková, což je pro naši činnost mnohem zásadnější informace.
Abychom se skokem dostali do 20.století, můžeme naopak zmínit zcela prokazatelné skutečnosti, které jsou naším rodinným bohatstvím. František Zinner jistojistě žil a dvorním zahradníkem také byl, ale určitě nemá nic společného s naší rodinou. Ovšem zahradnická tradice naší rodiny se prokazatelně začala odvíjet od osoby lánského zahradníka.
Možná i tato zmínka zní nepravděpodobně, ale je to tak. Lány si samozřejmě každý spojuje s osobou prvního prezidenta T.G.Masaryka, ale to že se staly prezidentským letním sídlem, byla vlastně náhoda, protože Masaryk si vybíral mezi Lány, Smečnem a Brandýsem nad Labem. Lány se staly prezidentským sídlem v roce 1921. Na zámku byli zaměstnáni lidé z okolních vesnic. No, a my máme štěstí, že pradědeček …….. se dostal jako pomocník do zámecké zahrady, kde měl na starost údržbu parku, s ještě asi třemi dalšími pomocníky. Postupem času se vypracoval až na zámeckého zahradníka, který měl na starosti kromě parku, skleníku i bylinkovou a zeleninovou zahradu.
Co se týká přítomnosti prezidenta Masaryka na zámku, je známo, že v jeho denním programu bylo kromě vyřizování státních záležitostí na denním pořádku i pravidelná projížďka na koni a cvičení, kterému říkal sokolování. I všechny Masarykovy děti chodily do Sokola a věnovaly se sportu.
Pradědeček velmi rád vyprávěl o tom, jak se Masaryk proháněl na svém krásném koni po parku. Jak vznešeně vypadal. Ale nikdy se nechoval nadřazeně. Rád se zastavil třeba i se zahradníky na kus řeči. Velmi se zajímal o to, jak žijí obyčejní lidé. V rodině se dlouho uchovával jako velká relikvie oblek, který zámeckému zahradníkovi našemu pradědečkovi věnoval samotný prezident T. G. Masaryk. Tento oblek je momentálně k vidění v Muzeu T.G.Masaryka v Lánech, kde ho může vidět každý.
Tolik k romantickému harmonickému dědictví naší rodiny a jejích odkazů. Další osudy rodiny se již neodehrávaly v tak harmonických časech. K zahradničení jsme ale vždycky měli blízko, ale dlouho trvalo, než jsme se k němu vrátili na profesionální úrovni.
Ještě k doplnění vývoje. Pradědeček zámecký zahradník byl ve své době průkopník v tom, že si svoje poznatky ze zámecké zahrady nenechával pro sebe, ale rád se podělil s každým, kdo o jeho rady stál. Byl to takový zahradní poradce, když budeme používat moderní slovník. Velmi se zajímal o novinky v oboru. Jeho práce mu v tom byla velkým ulehčením, protože ze své pozice se lépe dostával k různým informacím. Nikdy ale nevymyslel nebo nevyšlechtil nic zásadního. Byl to takový český domácí kutil.
Jeho dcera, babička Anastázie, k zahradničení tíhla přirozeně. S pradědečkem trávila spoustu času v zámeckém parku a hlavně ve skleníku. Profesí ale byla účetní. To ale nijak nebránilo tomu, aby se zahrádce věnovala ve svém volném čase a možná s o to větší láskou a péčí. Byla vyhlášenou pěstitelkou fuchsií. Mnoho jich rozdala a mnoha lidem poradila, jak na jejich pěstování. Velmi vyhledávanou se stala její skalka, která neušla pozornosti kolemjdoucích. Byla samozřejmě členkou Klubu zahrádkářů, ale to nebyla žádná rarita. Česká republika není jenom státem chatařů, ale především zahrádkářů a ještě dnes má Klub zahrádkářů početnou členskou základnu.
Zahrada byla vždy důležitou součástí našeho života. Máme to štěstí, že žijeme v domě, který obklopuje velká zahrada, kde se mohla naše rodina učit a zdokonalovat v zahradničení.
No a když před 20 lety došlo k velkému politickému zvratu a byla doba zralá a nakloněná různým snům. Mohla si i naše rodina jeden splnit a založit si zahradnictví. Je to práce, která nás naplňuje, i když je to někdy těžké, doufáme, že nás to bude do budoucna těšit i živit.
Náš tip - Jak by měla vypadat bylinková zahrada
Na záhon se nasype drobný štěrk ve vrstvě 10 centimetrů. Slouží jako mulčování. V přírodních zahradách by se neměla používat drcená loupaná kůra, obzvlášť z jehličnatých stromů. Kůra je jednak kyselá a navíc tam nepatří.
Použití štěrku je výhodné i finančně. Rostliny v něm se nemusí měsíc zalévat. Sází se tak, že se štěrk rozhrábne a rostlina se položí na zeminu. Rostliny jsou tak nuceny vytvořit si hluboký kořenový systém, minerální mulč navíc vlhkost ještě drží.
Kdo nemá čas na zahradu, tak toto je ideální varianta. Až se rostlinky rozrostou, štěrk nebude vůbec vidět. Navíc je to přírodní materiál.
Spolupracujeme :